Command and Conquer 3
• Kane opět mezi živými
Ta notně pokročila v čase neboť se právě píše rok 2047 a od prvotního výskytu tibéria na zemském povrchu (objevilo se po srážce Země s meteoritem) uplynulo už několik desetiletí. V pořadí již třetí tibériová válka odstartovala s návratem hlavního záporňáka NOD známého jako Kane, který už poněkolikáté vstal z mrtvých, aby mohl čelit novým silám GDI. Tibérium do značné míry pustoší naší planetu a ta je proto rozdělena do tří zón. Červená značí neobyvatelné oblasti s nejvyšším stupněm zamoření a představuje 30% zemské pevniny. Žlutá zóna pokrývá celou polovinu Země, přičemž se jedná o místa s menším výskytem tibéria, na které má největší vliv teroristická NOD. Pouhý zbytek v podobě 20% je ve správě organizace GDI. Jsou to jediné nezasažené části planety, které zatím odolávají negativním vlivům okolí.
Herní nabídka se skládá ze dvou hlavních kampaní pro GDI a NOD. Mise jsou členěné do logických kapitol podle toho, v jaké části skutečné zeměkoule se scénáře zrovna odehrávají. Tolik populární filmové sekvence, tvořící doprovod kampaní, jsou zpět, nicméně i přes béčkové a zbytečně přehrávané výkony slavných herců se tentokrát mohou pyšnit HD kvalitou obrazu. Soubory s videi proto zabírají necelé 4 GB z jinak 6,5 GB velké instalace na pevném disku.
Kampaně se mohou pochlubit více jak třemi desítkami misí, což je poměrně slušný počet, ale na druhou stranu řada z nich jsou záležitosti na pár minut. V průměru vám tak scénáře v C&C3 zaberou čtvrt až půlhodinu. Ze začátku mi trochu nesedělo, že většinu tvořily tzv. netradiční mise, ve kterých máte k dispozici buď limitované počty jednotek, omezené stavební možnosti nebo speciální commando jednotky. Mise klasického stylu tj. plnohodnotné stavění základny i armády se nejdříve objevovaly pouze sporadicky (v podstatě obrácený model oproti prvnímu a druhému dílu C&C), ale posléze se to k mé spokojenosti upravilo.
Některé scénáře zaujaly podobným stylem jako nedávný Supreme Commander a to tím, že se začínalo na vymezeném prostoru a v průběhu hraní došlo ke zvětšení mapy. Nutno ale dodat, že zde je to mnohem jednodušeji provedeno a navíc je to vždy jasně předvídatelné podle zobrazeného výseku přístupného terénu na minimapě. Chybí tedy celkem zásadní moment překvapení.
• Šmejdi z vesmíru
Aniž bych chtěl schválně prozrazovat nějaké dějové zápletky, nemůžu zatajit, že v pokročilejších částech hry vstupuje do dění i třetí strana emzáků. Hrát za tuto mimozemskou rasu Scrinů můžete rovněž, ale až po dohrání kampaní za GDI a NOD. Jejich kampaň je v porovnaní s ostatními sotva poloviční. Celá tahle rasa mi moc nesedla, nevím koho to napadlo, ale jejich začlenění do světa C&C mi připadá skoro zbytečné. Zřejmě je ale nyní v módě mít ve hrách tři znepřátelené strany a to rozhodlo.
Armáda vetřelců mě až na pár věcí ničím nenadchla, jednak jsou její
budovy i jednotky vyvedeny ve hmizoidním designu a dost těžko se odlišuje,
co je vlastně co. Vesměs používají energetické zbraně a jejich jednotky
jsou poměrně dost silné. Výrazněji mě zaujalo snad jen letectvo prezentované
plavidlem Capital ship. Typickou superzbraň Scrinové nemají, ale mohou
povolat na scénu velkou mateřskou loď, která svým paprskem zničí skoro
vše, na co si ukážete. Více o stylu hry za cizáky vypovídá video:
• Osvěžená klasika
Aby to ovšem nevyznělo negativně, kampaně C&C3 mi přišly dostatečně zábavné a nesčetněkrát ve mně evokovaly vzpomínky na hraní předchozích dílů, což jsem uvítal. Tiberium Wars se nesnaží oslňovat převratnými koncepty, naopak cíleně se snaží držet zaběhnuté klasiky a dopřát hráčům to, na co jsou zvyklí. Herní systém tudíž nepřináší žádné zásadní novinky. I tentokrát se těží tibérium jako základní surovina, ze které se získávají finance na nákup jednotek a stavbu budov.
Potěšilo mě také, že některé mise kampaní jsou koncipované tak, že se obtížně vyhrávají hrubou silou, protože protivník má mnohem lepší strategickou pozici, ale nabízí se v nich prostor pro chytrá řešení. Například když se za NOD mají nepřátelům zničit konkrétní budovy a v cestě vám stojí skutečná masa jednotek GDI, je vhodné zkusit do jejich základny dopravit speciální jednotky na rogalech, jenž disponují silnou trhavinou. Ne vždy se to povede, neboť obranné jednotky se aktivně snaží destrukci zabránit, ale podaří-li se vám obránce odlákat například klamným útokem, cílový prostor se na chvíli uvolní a vy můžete provést záškodnickou akci.
Díky různým handicapům, které vůči počítačovému hráči občas dostáváte, jsou některé scénáře poměrně dost náročné. Sám jsem musel určité mise hrát několikrát, než jsem si uvědomil, že to dělám moc složitě, přitom řešení bylo obvykle prosté – stačilo trochu přemýšlet.
• GDI
Pojďme se blíže mrknout na arzenál jednotlivých stran. Začněme třeba GDI, jejichž armáda stále představuje spíše konvenční sílu spoléhající na bytelné tanky a pěchotu ve stylu US Army. Vojáci jsou vesměs rekrutováni po celých skupinkách, takže neovládáte jednotlivé pindíky, ale celé čety a to od klasických kulometčíků přes chlapíky s raketomety až po granátníky, snipery nebo speciální Zone troopery používající jet packy pro rychlé přesuny z místa na místo. Některé jednotky mohou využívat speciálních funkcí. Například kulometčíci dokáží postavit obranné hnízdo z pytlů s pískem nebo si zavolat za určitý poplatek letecký transport, který je dopraví na libovolné místo na mapě (podmínkou je postavená vlastní budova letiště).
Mezi základní obrněnou techniku patří standardní tank, bugyna s raketomety a APC pro převoz pěchoty. Samozřejmostí jsou už z minulých dílů C&C tolik oblíbené hi-tech stroje typu Mammoth tank a obří mech Juggernaut, tentokrát v lehce modernizovaných verzích. Specialitkou je ještě tzv. Rig, což je věcička, která se na kterémkoli místě mapy umí rozbalit do podoby obranné pevnůstky, jenž navíc dokáže opravovat nedaleko stojící mechanizované jednotky.
Zamrzí, že chybí například Sonic tank, ale na tuto technologii naštěstí GDI nezanevřeli úplně, protože můžete stavět Sonic Emittery, coby silná obranná postavení vaší základny. Zapomenout nesmím ani na letectvo zastoupené klasickými Orca vznášedly a nově i víceúčelovými letouny Firehawk, jenž si dokáží poradit jak s budovami tak s vozidly a letadly protivníka. Superzbraní zůstává Ion Cannon, jehož zásah je sice velmi efektní, nicméně účinek má jen omezený dosah.
• NOD
Armáda vedená plešounem Kanem byla, co se týká technologického náskoku,
vždy o krok dopředu a to samé platí i zde. Jejich jednotky jsou opět
více pokročilé, ale zase jsou o něco slabší, takže nemají nad GDI
ve výsledku navrch. Mezi standardní pěchotu patří kulometčíci, raketometčíci
a plamenometčíci. Dále NOD používá tzv. fanatiky, což nejsou nic jiného
než sebevražední atentátníci opásaní náložemi a ve větším množství
jsou pohromou jak pro budovy, tak vozidla (kvůli atentátníkům musela
být hra v Německu upravena). Speciální jednotkou je již zmiňovaný
Shadow Team používající rogala a účinné výbušniny proti budovám.
Za zmínku ještě určitě stojí systém obranných kulometných a laserových věží. Ty jsou řešeny velmi zajímavě, protože při stavbě nejdříve umístíte základní generátor a v kruhovém perimetru kolem něj si posléze rozestavíte tři ozbrojené satelity. Při útocích jsou zničené věže automaticky opravovány a budovány znovu a to až do chvíle, dokud nedojde k destrukci onoho hlavního generátoru. Těžším obranným kalibrem je znovu noční můra GDI v podobě Obelisk of Light. Nejmocnější zbraní NOD zůstal útok atomovou zbraní, bohužel opět se stejnými účinky jako Ion Cannon, tedy slabota.
Když pomineme vizuální odlišnost staveb všech zainteresovaných stran, platí, že všichni mají k dispozici v podstatě stejné typy budov. Jedná se o základních deset stavebních prvků většinou známých už z dřívějška. Potěší například upgrady elektráren, aby dosahovaly vyšších výkonů nebo možnost dostavět pomocnou konstrukční plošinu, což vám přidá další stavební frontu. O další vylepšení zejména zbraňových systémů jednotek se pak starají například Tech centra. Stavba námořních budov či jednotek jinak není ve hře obsažena vůbec.
• Skirmish a multiplayer
Asi málokdo by si dokázal představit hru typu C&C bez typického skirmishe nebo síťové hry. Obojí je samozřejmě v Tiberium Wars přítomno - hráči si vyberou jednu z cca dvaceti map pro 2 – 8 lidí, zvolí hru všichni proti všem nebo rozdělenou na týmy, nastaví počáteční kredity a rychlost. Případně obtížnost či typ osobnosti, pokud do své hry začleníte i počítačem ovládaného protihráče, a to je vše. Nicméně vzhledem k tomu, jak se ostatní RTS poslední léta doslova předhánějí s nabídkou různých módů do multiplayeru, divím se, že PC verze C&C tohle úplně ignoruje, resp. že si je tvůrci schovávají až do pozdější X360 verze. Na druhou stranu, multiplayerové možnosti a progamingové volby, jako například profily nebo sledování zápasů na internet, se dají rozhodně označit jako nadstandardní.
Co jsem zkoušel ve skirmishi (minulé týdny mělo C&C3 jen pár recenzentů, takže se online hra nedala otestovat, ale rádi bysme se ji věnovali v budoucnu - pozn.ed.), přišly mi jednotlivé strany víceméně vybalancované. Ale třeba za GDI snadno podlehnete masivní výrobě Mammoth tanků, které když mají zajištěnou protivzdušnou obranu, vyřídí téměř cokoli a pěchotu zadupou do země svými pásy. Možná by tedy chtělo mít tyto silné jednotky víc úžeji zaměřené, aby nebyly tolik univerzální. Takto se z nich snadno stává ultimátní zbraň a nic vás nenutí využívat celé portfolio dostupných jednotek.
• Ovládání jedna radost
V jednoduchosti je síla. Tohle přesně platí pro nové uživatelské rozhraní s poloprůhledným designem, které je maximálně přehledné, strohé a hlavně se snaží minimálně překážet při výhledu na mapu. Mám dojem, že vzorem tomuto interface byla hra Emperor: Battle for Dune od Westwoodu, která v tomto směru vykazuje do značné míry shodné rysy.
Nadšený jsem však nebyl z nemožnosti pořádně odzoomovat 3D kamerou, což je typický nedostatek i dalších RTS. Od začátku hry mě pak ještě rozčilovalo neustálé přeblikávání do speciálních náhledových obrazovek vždy, když jste v kampaňových misích dostali nový úkol. Stejně tak mi přišlo dost zbytečné, aby se všude na mapě zobrazovali navigační šipky směřující k cílům mise. To se snad může hodit jen úplným zoufalcům. Naštěstí lze tyto funkce buď vypnout nebo přeskočit.
• Grafika
Jestli existuje oblast, ve které dokázal C&C3 zabodovat prakticky na plné čáre, pak je to právě vizuální podoba a hardwarová optimalizace. Přitom se nejedná o žádný nový engine, ale pouze o modifikaci technologie z loňské fantasy Battle for Middle Earth 2. Malou výtku bych měl k možná až moc velké plochosti terénu, ale dá se to přežít. Zobrazované prostředí se mění v závislosti na tom, v jaké zóně se zrovna pohybujete, proto je například hodně zamořené území přímo fascinující zeleno-žlutou hrou světla a stínů (nejvíce patrné při nastavení shaderů na maximum).
Vedle pustin, které mají na svědomí války a tibérium, jsou k vidění i detailně propracované městské aglomerace. Ani další oblasti však nejsou k zahození, protože se postupně podíváte do všech hlavních koutů celé naší planety. Jednoznačná pochvala směřuje i k zobrazování různých efektů a nemyslím tím jen klasické výbuchy a exploze, které dnes už málokoho překvapí. Na světelné paprsky energetických zbraní je ovšem radost pohledět a velmi pěkně působí i vlnění horkého vzduchu pod vznášedly nebo nad tibérivovou rafinérií.
Na to, jak celá hra dobře vypadá, je až s podivem, jak výborně je optimalizována. Má sestava ve složení AMD Athlon 64 3500+ s 2GB RAM a GF 7900GTX fungovala bezproblémově při rozlišení 1280x1024 se vším na maximum kromě vypnutého vyhlazování hran. Během hry je natvrdo zapnutý framelimiter, který nedovoluje hře běžet rychleji než 30 fps (snímků za vteřinu), pravděpodobně to má zamezit výraznému kolísání fps, což by se mohlo projevovat trháním obrazu. Pokud i přesto zjistíte, že na vaší starší sestavě nešlape C&C3 úplně ideálně, nic se neděje. Stačí si jen pohrát s nastavením detailů a sami uvidíte, že to půjde. Díky tomu všemu se Tiberium Wars zpřístupňuje širokým masám, takže si ho bez obav může užít co nejvíce lidí a ne jen užší skupina s výkonným železem jako ošklivějšího Supreme Commandera.
Od třetího dílu C&C jsem čekal nějaký bezva soundtrack, tak, jak jsme tomu byli zvyklí. Ale zrovna této oblasti se tvůrci moc nevěnovali nebo jí nepovažovali za důležitou, takže příliš neoslní. EA ale poprvé v historii této herní série připravili oficiální českou lokalizaci formou titulků. Překlad je součástí pouze běžné edice. Pokud si pořídíte o něco dražší speciální Kane edici, dostanete bonusové DVD i obsah do hry, ale ta zůstane v angličtině včetně manuálu.
• Vysněné pokračování
C&C3 rozhodně nezklamal a kdo tvrdí opak, zřejmě neměl tu čest prožít si zlatou éru této úžasné herní série. Třetí díl jí totiž notně připomíná a přitom vám vše servíruje v moderním provedení s nesčetnými grafickými efekty. Že zde nejsou nové nebo revoluční nápady? Ano, to je naprostá pravda, ale na rozdíl od jiných her vám je tentokrát nikdo ani nesliboval. Tiberium Wars tedy vypadají přesně tak, jak byly v průběhu svého vývoje prezentovány. Nedostatky se sice nějaké najdou. I tak se však jedná o parádní porci zábavy, kterou ocení zejména pamětníci předešlých dílů, ale neztratí se tu ani nováčci.